Nacházíte se zde: Herbář Podle zdravotních témat Podle počátečního písmene: Ž Kmín římský
Herbář
Kmín římský
Názvy - mutace:
Česky:
Kmín římský
Latinsky:
Cuminum cyminum
Místní názvy:
Šabrej, bílý křížový kmín, římský kmín, mateřský kmín
Popis:
Jednoroční okolíkatá rostlina vysoká 50 cm s jemně dělenými listy. Květy bílé nebo růžové. Vlastním kořením jsou plody — dvounažky až 6 mm dlouhé.
Užívaná část:
Sušená semena.
Účinné látky:
Droga obsahuje především silice (2-5%) (cineol, cucuminaldehyd, beta-pinen, cymen,1,3-p-methandial), mastné kyseliny (palmitová), proteiny (15-20%), pryskyřice a škrob.
Působení:
Droga stimuluje činnost trávicího traktu (karminativum, stomachikum, stimulans),
Dále působí metabolicky (krevčistící), má antimikrobiální a antivirové působení. Je prokázaný estrogenní efekt.
Užití:
Droga se mimo koření používá při onemocněních trávicího traktu a žlučových cest.
Dávkování:
Denní dávka extraktu je 300 - 600 mg
Denní dávka drogy je 5 - 10 gramů
Kontraindikace:
Nejsou známy
Zdravotní témata:
Trávení, Trávící trakt, Žlučník
Poznámky:
Kmín římský má dlouhou historii. Znali jej již před 5000 lety Egypťané, byl nalezen v pyramidách. Bible se zmiňuje o mlácení kmínu tyčí; tato metoda se používá ještě dnes v zapadlých oblastech východního Středomoří. Příznačná příjemná chuť římského kmínu je však unikátní a vydatně přispívá k pikantnosti mnoha pokrmu. Římský kmín bude vždy navozovat představu indické a mexické kuchyně, ve kterých je nezbytným kořením; hojně se užívá také v severní Africe a na Středním východě. Kmín římský prý podporuje chuť k jídlu, hojně se používá pro úlevu při žaludečních potížích, plynatosti, kolice, průjmu. Je součástí kari koření a dalších směsí, v řadě zemí je oblíben i při pečení chleba, pečiva, při výrobě salámů, sýrů.
